Highlighty nejsou realita. Jak se skutečně učit od nejlepších hokejistů? 

Každé ráno si můžeme pustit sestřih nejlepších akcí NHL. Krásné góly, individuální průniky, efektní kličky a přihrávky, které berou dech. Jenže právě tady může vznikat problém. Začínáme si totiž myslet, že přesně takhle vypadá profesionální hokej.

Představte si, že se ráno probudíte, otevřete sociální sítě a pustíte si nejlepší momenty z uplynulé noci v NHL. Vidíte tři fantastické individuální akce, několik nádherných gólů a možná jednu neuvěřitelnou přihrávku. Přesně ty momenty, které vás přimějí říct si: Takhle chci také hrát!

Jenže je potřeba si uvědomit jednu zásadní věc. Každou noc se v NHL odehraje obrovské množství herních situací. Na ledě se vystřídají stovky hráčů, odehrají se tisíce soubojů, přihrávek, rozhodnutí a individuálních akcí. A z toho všeho se do ranního sestřihu dostanou třeba jen tři nebo čtyři nejlepší momenty.

To znamená, že sledujeme naprosto výjimečné situace vybrané z obrovského množství běžných herních činností.

A právě tady vzniká zkreslená představa o tom, jak se hraje skutečný profesionální hokej.

Skutečný hokej není o tom, kolik uděláte kliček

Když sledujeme highlighty, vidíme především výjimečné individuální schopnosti. Jenže skutečná kvalita profesionálního hráče často spočívá v něčem úplně jiném.

V efektivitě.

Efektivní hráč se nesnaží dostat do každé situace, která mu umožní předvést individuální dovednost. Naopak. Snaží se co nejvíce eliminovat situace, ve kterých zbytečně ztrácí čas, prostor nebo puk.

Nepotřebuje udělat tři kličky, pokud může situaci vyřešit jednou přihrávkou. Nemusí objíždět soupeře, pokud existuje jednodušší cesta do nebezpečného prostoru. Nesnaží se za každou cenu něco vymyslet, ale hledá nejefektivnější řešení.

To neznamená, že individuální dovednosti nejsou důležité. Právě naopak. Nejlepší hráči světa je mají na mimořádné úrovni. Rozdíl je ale v tom, že velmi dobře vědí, kdy je použít a kdy zvolit jednodušší řešení.

Jejich cílem není předvést co nejvíce zajímavých věcí. Jejich cílem je být produktivní.

Jak se tedy správně učit od nejlepších?

Místo toho, abychom každé ráno sledovali sestřihy nejlepších akcí, měli bychom změnit způsob, jakým se na hokejové video díváme.

Zkusme si vybrat jednoho konkrétního hráče NHL, ideálně na stejné pozici, na které sami hrajeme. Pusťme si celý zápas nebo jeho delší souvislou část a po celou dobu sledujme pouze tohoto hráče.

Nejde nám o to, kolik vstřelil gólů nebo kolik udělal bodů. Zajímá nás především jeho chování v běžných herních situacích.

1. Pohyb bez puku

Kam se hráč pohybuje, když nemá puk? Jakou pozici zaujímá vůči spoluhráčům a soupeřům? Jak si vytváří prostor? Kdy se rozhodne podpořit útok a kdy naopak zůstává v prostoru, aby zajistil obranu?

2. Skenování hřiště

Jak často a v jakých okamžicích sleduje prostor kolem sebe? Kam se dívá před převzetím puku? Kontroluje si pozici soupeře, spoluhráčů nebo volný prostor? Dokáže si připravit další řešení ještě předtím, než puk dostane?

3. Rozhodování

Jaká rozhodnutí hráč dělá a především kdy je dělá? Rozhodne se ještě před převzetím puku, nebo až ve chvíli, kdy ho má na hokejce? Kdy zvolí přihrávku, kdy individuální řešení a kdy jednoduše podrží prostor?

4. Opakující se herní vzorce

Sledujme, jestli se určité chování opakuje. Jak hráč reaguje na rozehrávku, jak se pohybuje při vstupu do útočného pásma, jak podporuje spoluhráče nebo jak řeší situace po ztrátě puku.

Právě opakující se vzorce nám mohou ukázat, co dělá jeho hru efektivní.

Nehledejme jednu povedenou akci. Hledejme principy, které se opakují.

Komentáře

Přidat komentář