
Chyba, ztracený puk nebo špatné rozhodnutí. Stačí jedna situace a během vteřiny se všechno změní. V hlavě se začnou objevovat myšlenky jako „zase jsem to pokazil“, „trenér mě stáhne“ nebo „na tohle nemám“. V tu chvíli už hráč často nehraje naplno, ale spíš jen přežívá na ledě.
Největší problém přitom není samotná chyba, ale reakce na ni. Chyby dělá každý hráč bez ohledu na úroveň. Rozdíl mezi průměrným a lepším hráčem spočívá v tom, jak dlouho v té chybě zůstane. Pokud se z ní dostane během pár sekund, nemá to téměř žádný dopad. Pokud ji ale nese v hlavě celé střídání, jeho výkon jde okamžitě dolů a často se to projeví další chybou.
Negativní emoce se na ledě projevují velmi rychle a viditelně. Hráč se zpomalí, přestane si věřit, začne se zbavovat puku a vyhýbat se složitějším situacím. Přestává být kreativní a místo aktivní hry volí bezpečné, ale často neefektivní řešení. Fyzicky zůstává ve hře, ale mentálně z ní odchází.
Důvod, proč se to děje, je jednoduchý. Mozek přechází do ochranného režimu, jehož cílem je zabránit další chybě. Hráč pak podvědomě začne hrát opatrněji, méně riskuje a snaží se situace zjednodušit. Paradoxně tím ale svůj výkon ještě zhoršuje, protože moderní hokej vyžaduje rozhodnost, rychlost a odvahu.
Dobrou zprávou je, že práce s emocemi není talent, ale dovednost. Stejně jako střelba nebo bruslení se dá systematicky trénovat. Hráči, kteří se naučí zvládat své emoce, získávají obrovský náskok, protože dokážou podávat stabilní výkony i v náročných situacích.
Jedním z nejjednodušších a zároveň nejefektivnějších principů je takzvaný reset. Hráč se nejprve naučí uvědomit si, co právě cítí, tedy například vztek nebo frustraci. Následně přijde krátké zastavení, často spojené s hlubším nádechem a výdechem a jednoduchým slovem v hlavě, například „další“ nebo „klid“. Tím dojde k přerušení negativního myšlení. Posledním krokem je okamžitý návrat do hry a soustředění se na další situaci.
Právě v tomto je zásadní rozdíl mezi hráči. Slabší hráč udělá chybu, nechá se ovládnout emocí a velmi často přidá další chybu. Lepší hráč udělá chybu, emoci si uvědomí, ale dokáže se rychle vrátit zpět do hry a pokračovat bez většího propadu výkonu.
Pro rodiče je důležité pochopit, že cílem není odstranit negativní emoce. To ani není možné, ani žádoucí. Emoce ke sportu patří a jsou důkazem toho, že hráči na výkonu záleží. Klíčem je naučit hráče, aby emoce neovlivnily jejich další výkon a aby se dokázali rychle vrátit do přítomného okamžiku.
V LZ SkillCenter proto nepracujeme pouze na technických dovednostech, ale zaměřujeme se i na mentální stránku výkonu. Hráče učíme, jak reagovat na chyby, jak zvládat tlak a jak zůstat soustředění během celého zápasu. Protože realita dnešního hokeje je jasná. Zápasy nerozhodují dokonalé akce, ale schopnost zvládat ty nedokonalé.
Negativní emoce tedy nejsou problém. Problém nastává ve chvíli, kdy hráč neví, jak s nimi pracovat. A právě tohle je dnes jedna z největších mezer v rozvoji mladých hráčů.