Proč některé dovednosti v zápase zmizí?

„Na tréninku mu to jde skvěle, ale v zápase to není ono.“ Věta, kterou trenéři i rodiče říkají poměrně často. Hráč na tréninku zvládá kličky, dobře bruslí, má kvalitní střelu a při individuálních cvičeních patří mezi nejlepší na ledě. Jakmile ale přijde zápas, některé z těchto dovedností jako by zmizely.

Proč?

Protože mezi tím, co hráč umí, a tím, co dokáže využít v zápase, je obrovský rozdíl. Mnoho hráčů se soustředí především na rozvoj jednotlivých dovedností. Trénují práci s pukem, bruslení, střelbu nebo různé herní prvky. To je samozřejmě důležité. Bez kvalitních dovedností se hráč nemůže posouvat dál. Jenže samotná dovednost ještě nezaručuje úspěch ve hře.

V tréninku hráč často ví, co bude následovat. Ví, kam pojede, odkud přijde přihrávka a jaké bude řešení situace. Může se soustředit pouze na samotné provedení. V zápase je všechno jinak. Musí vnímat spoluhráče, soupeře, prostor, čas a vývoj celé situace. Během několika sekund musí získat informace, vyhodnotit je a rozhodnout se. A právě zde se ukáže skutečná hodnota dovedností.

Nejde totiž o to, kolik dovedností hráč umí. Jde o to, kolik z nich dokáže využít ve správný okamžik. Proto často vidíme hráče, kteří mají výborné technické schopnosti, ale jejich výkon v zápase neodpovídá jejich potenciálu. Naopak jiní hráči nemusí být v individuálních cvičeních tak dominantní, ale během utkání působí velmi efektivně. Rozdíl bývá často v pochopení hry. Nejlepší hráči totiž nevnímají dovednosti jako samostatné pohyby. Vnímají je jako nástroje pro řešení konkrétních herních situací.

Klička není cílem. Je pouze způsobem, jak překonat soupeře.

Přihrávka není cílem. Je řešením, které pomůže týmu posunout hru.

Střela není cílem. Je výsledkem správného vytvoření prostoru a načasování celé situace.

A právě zde vstupují do hry herní principy. Každá pozice na ledě řeší jiné situace a potřebuje využívat dovednosti trochu jiným způsobem. Obránce musí umět efektivně založit útok pod tlakem soupeře, pracovat na modré čáře, vytvářet si prostor pro přihrávku nebo střelu a správně řídit svůj pohyb vůči útočníkovi. Útočník naopak hledá volný prostor, vytváří si střelecké příležitosti, učí se správně načasovat nájezdy do volných prostorů a efektivně pracovat v okolí branky. Přitom oba mohou používat velmi podobné dovednosti.

Jak pomůžou speciální tréninky pro obránce a útočníky?

Rozdíl je v tom, kdy a proč je použijí. Pokud hráč nerozumí herním principům své pozice, často nedokáže rozpoznat situaci, ve které by mu jeho dovednost mohla pomoci. Technicky ji zvládne, ale v zápase pro ni nenajde využití. Proto je důležité, aby trénink nebyl zaměřen pouze na rozvoj samotných dovedností, ale také na pochopení hry. Hráč potřebuje vědět nejen jak něco udělat, ale také kdy to udělat, proč to udělat a v jaké situaci to použít. Právě tehdy začínají dovednosti fungovat i pod tlakem zápasu. Protože v hokeji nerozhoduje, co všechno hráč umí na tréninku. Rozhoduje, co dokáže využít ve hře. A právě ve chvíli, kdy se propojí kvalitní dovednosti s pochopením herních principů, začíná skutečný rozvoj hráče.

1 – úvodní stránka