Nejrychlejší hráč nemusí být nejrychlejší 

Jasně — konkrétní situace tomu podle mě hodně pomůže. Vložil bych ji přímo doprostřed článku, aby nebyla jen teorie.

Nejrychlejší hráč nemusí být nejrychlejší

Když se řekne rychlý hokejista, většina lidí si představí hráče, který dokáže vyvinout vysokou rychlost. Silné nohy, rychlá akcelerace a schopnost dostat se z jednoho místa na druhé co nejrychleji.

Jenže hokej se nehraje na rovince.

Proto nemusí být hráč s nejvyšší maximální rychlostí zároveň tím nejrychlejším hráčem ve hře. V hokeji totiž nejde pouze o to, jak rychle dokážeme jet, ale jak dokážeme svou rychlost používat.

Hokejista během jednoho střídání neustále mění tempo. Zrychluje, zpomaluje, mění směr, zastavuje a znovu akceleruje. Rychlost tedy není konstantní hodnota. Je to nástroj, se kterým hráč pracuje.

Herní příklad

Představme si situaci, kdy útočník přebírá puk ve středním pásmu a má před sebou obránce. Pokud proti němu pojede celou dobu maximální rychlostí, obránce může ustoupit, držet si správný odstup a připravit se na jeho další pohyb.

Útočník ale těsně před obráncem zpomalí.

Obránce na změnu tempa reaguje a začne také zpomalovat. V tu chvíli útočník znovu prudce zrychlí do prostoru, který si právě vytvořil.

Celá akce může trvat jen zlomek sekundy. Útočník přitom nemusel být rychlejší než obránce. Pouze dokázal lépe pracovat s rychlostí.

A právě v tom je rozdíl mezi rychlým bruslařem a rychlým hokejistou.

Zpomalení se tak paradoxně stává cestou k větší rychlosti.

Často po mladých hráčích chceme, aby všechno dělali co nejrychleji. Jenže pokud hráč jede pořád stejným tempem, může být pro soupeře velmi čitelný. Dobře hrající hokejista naopak dokáže tempo měnit. Umí zpomalit, počkat si na reakci soupeře a potom využít vzniklý prostor.

Nejde tedy o to být neustále na 100 procent.

Jde o to být na 100 procent ve správný okamžik.

Proto bychom měli rychlost v hokeji vnímat komplexněji. Nejde pouze o první tři kroky nebo maximální rychlost. Důležitá je schopnost rychlost kontrolovat, měnit a správně načasovat.

A právě proto je důležité trénovat rychlost v herních situacích. Hráč se musí učit reagovat na soupeře, měnit směr, zpomalovat, znovu akcelerovat a zároveň řešit puk.

Rychlý bruslař dokáže jet rychle. Rychlý hokejista dokáže být rychlý ve správný okamžik.

Proto ve hře nakonec nemusí být nejnebezpečnější ten, kdo dokáže jet nejrychleji. Ale ten, kdo dokáže svou rychlost nejlépe použít.